Z pětiletého vedení nadačního fondu vím, jak málo  stačí změnit v mysli lidí, aby se hodně věcí změnilo v realitě. Ukazuje se, že i ostatní zkušenosti například s realizací mezinárodních projektů pro děti či mé sociologické vzdělání, pomáhají k tomu, aby všichni, kteří školu dělají školou - tedy děti, jejich rodiče a průvodci chtěli jít stejnou cestou ke společnému cíli. Snažím se, abychom společně budovali místo, kde věci fungují, děti a jejich průvodci se na sebe těší a rodiče jim pomáhají. Raduji se z chvil, v nichž se mohu spolu s dětmi věnovat společenskovědním tématům, historii, výchově k občanství, ale třeba i matematice podle Hejného.

Otevřenost a odvaha mi byly vždy velmi blízké. Věřím, že mi pomohly v rozhodování, zda odjet na rok pracovat do Moskvy nebo založit mateřské centrum, které funguje dodnes. Několik odvážných a otevřených lidí jsem měla možnost poznat i při svých přednáškách budoucím učitelům - studentům brněnské pedagogické fakulty. Při tom všem jsem dokázala udělat také mnoho chyb, ale neznám nic lepšího, než se z nich poučit.

Těším se, že se budu podílet na tom, aby děti v naší škole měly dost příležitostí být odvážné, otevřené, kreativní a hlavně šťastné. Ve ScioŠkole bude mým úkolem mimo jiné postarat se, aby všichni měli ke své práci to, co potřebují.

Pro práci s dětmi jsem se narodila :). Každý má svoji cestu a já jsem ráda, že se právě ta moje potkává s cestou dětí. Díky tomu se tak mohu stát jejich dočasným průvodcem poznávání světa.

Pedagogické zkušenosti jsem nějaký čas sbírala u těch nejmenších dětí v jesličkách, pak jsem se stala učitelkou v mateřské škole, a nakonec se posunula o krůček dál ke školákům a školačkám. Současně několik let učím děti různorodým sportovním aktivitám, jako je lyžování, lední nebo in-line bruslení. Každé léto trávím na dětském indiánském táboře, kde tvořím program a zábavu. “Tvůrčí přetlak” ventiluji v amatérském divadle, nebo u rukodělných prací :).

Mým cílem je podporovat přirozenou zvídavost dětí, učit je rozlišovat  užitečné a pravdivé informace. Děti se snažím vést k samostatnosti a zodpovědnosti. Stěžejní je pro mě práce s chybou a respektující komunikace. Ráda bych s dětmi utvořila sounáležitou  a vzájemně se inspirující komunitu zaměřenou na radostné objevování světa.

ScioŠkoly jsem nejprve sledovala zpovzdálí, až mě život k mé radosti do jedné přivedl. Zajímá mě objevovat, jaké podoby vzdělávání jsou možné v našem systému a ScioŠkola je v tom pro mě inspirativním příkladem.

Jsem studentkou sociální pedagogiky, předtím jsem vystudovala bakalářskou psychologii. Část svého času věnuji také lektorské skupince, která funguje pod organizací NaZemi, kde se zabýváme globálním vzděláváním a podporou mladých lidí v aktivním občanství. S dětmi a mladými lidmi jsem utvářela společný časoprostor také při vedení skautského oddílu v mém rodném městě na Vysočině, kterého jsem součástí již od dětství a který velmi utvářel i mě. Odtud pramení má láska k přírodě a radost z učení se zkušeností.

Ve Scioškole jsem s dětmi v odpoledním klubu, kde společně hledáme cesty, jak chceme trávit volný čas. V klubu je pro nás důležité dát dětem svobodu v rozhodování o náplni jejich času, s tou však přichází i zodpovědnost. Zároveň se dětem snažíme ukazovat, jak pestré mohou být činnosti jejich zájmu. V tom nám již druhým rokem pomáhají tzv. zájmovky, tedy vyhrazený čas třikrát týdně, kdy různí průvodci přináší nabídku svých zájmů a děti si vybírají, kterému z nich se chtějí společně s námi věnovat. 

Jsem členem týmu již od jeho počátku. A stále je mou hlavní snahou dělat školu, která bude pro mě samotného prostorem živým, plným hravosti, pochopení, ale i přiměřených výzev. Říkám o sobě, že chci být “profíkem v bytí s dětmi”.

Posledních 13 let sbírám zkušenosti s různými cílovými skupinami, od malých dětí v lesním klubu, přes školou povinné až po manažery, Parkinsoniky či děti s postižením. Baví mě hledat cestu k řešení problému. Neztrácím hlavu a zkouším dál. Vystudoval jsem obor Regenerace a výživa ve sportu a dále navázal Učitelstvím tělesné výchovy. Velmi mne ovlivnilo studium zkušenostního a reflektivního učení, na němž stavím při veškeré své práci s jakoukoliv cílovou skupinou.

Sedm let jsem se věnoval divadelní improvizaci, kterou jsem přijal jako součást vlastní filozofie. Učím se o nekonfliktní komunikaci, objevuji umění zpětné vazby i radost z dávání dárků druhým. Protože chci být tím člověkem, kterého si sám vážím. Mám rád les, počítačovou grafiku, genius loci, kytaru, chůzi bosky po trávě, pouliční umění i čtení komiksů. Jo a miluju svou ženu, dceru a fenku!

Vedle tance contemporary, lezení po skalách a studia přirozeného pohybu, mě vždy bavily jazyky, setkávat se s lidmi z jiných zemí a poznávat život z jiné perspektivy. Své poznatky z cest a různých vzdělávacích směrů nyní využívám při výuce angličtiny i projektů.

Napříč generacemi a kulturami jsem se vždycky přesvědčila, že s úsměvem a nadšením jde učení líp. Proto je pro mě důležité, aby práce ve škole děti bavila a aby věděli, že chyba není selhání, ale krok na cestě k poznání.

Věřím, že děti se od nás učí mnohé především tím, jak se my sami chováme. A to nejen k druhým, ale i sami k sobě. Jsme pro ně vzorem, když vidí, jak řešíme např. konfliktní či krizové situace, jsme pro ně inspirací tím, jak se sami rozvíjíme a dál vzděláváme, jsme pro ně důkazem, že chybami se člověk učí. A protože učení je dle mého vzájemný proces, těším se nejen na to, že budu moc sdílet s dětmi  svoje zkušenosti, ale také na to, co všechno dětí naučí mě.

Trávení času s dětmi je jedna z věcí, které mi v životě přinášejí největší radost. Ať už ve školním prostředí, v rodině nebo na táborech.
V současnosti studuji učitelství prvního stupně, protože věřím, že dobrý učitel - průvodce je v tomto období života dětí zásadní. Proto se takovým dobrým průvodcem dětí na cestě za objevováním světa a života pokusím být.
Těším se, že budu s dětmi sdílet vášeň pro hudební nástroje a zpěv, řešení logických hádanek, hraní deskových her, provozování všemožných sportů, a lásku ke kvalitní dětské literatuře.

Do Scioškoly přicházím za změnou. Těším se na objevování nových cest, na tvořivou práci s dětmi i nové kolegy.

Mým předmětem je angličtina. Baví mě objevování nových aktivit a materiálů, je mi blízký přístup k učení, kdy jsou aktivní hlavně děti.

Kromě toho mám ráda výtvarné tvoření všeho druhu. Důležitá je pro mě také příroda, zvířata a komunikace s nimi. Poznávání planety mě zavedlo třeba na Island, do Singapuru nebo na Borneo a věřím, že cestám není konec.

Věřím v respektující komunikaci s dětmi, která není o předávání pokynů shora dolů, ale o skutečném vzájemném naslouchání.

Moc se těším na nová setkání a vzájemné učení.

Vždy jsem věděla, že chci pracovat s dětmi. Už když jsem byla sama malá, starala jsem se o ty ještě mladší. Přes úvahy nad pediatrií a dětskou psychologií jsem objevila speciální pedagogiku. A ta mě uchvátila. Ukrývá v sobě trošku z obojího a zároveň je jiná . V rámci profesní profilace se zajímám o specifické poruchy učení, poruchy pozornosti a poruchy autistického spektra, kterým bych se chtěla věnovat nejvíce.

Práce speciálního pedagoga pro mě znamená pomáhat dětem mít radost z učení, objevování a bytí. Zároveň je pro mě velkou výzvou nacházet ty nejlepší způsoby, jak konkrétnímu dítěti usnadnit jeho cestu. S každým dítětem se také člověk dozví spoustu o sobě samém.

Jsem vděčná, že mohu být součástí týmu ScioŠkoly. Je to prostor, kde se člověk učí každou minutu. Děti, průvodci i rodiče jsou mi velkou inspirací.

Pokud zrovna nejsem na fakultě nebo ve ScioŠkole, s velkou pravděpodobností mě najdete někde v kavárně s partou kamarádů, se kterými si budu povídat o životě. Půjdete-li kolem, klidně se zastavte :-)

Jsem teoretický fyzik, kterému v laboratoři něco chybělo. V 10 letech jsem jel na první skautký tábor a od té doby jsem vedl oddíl, zastupoval statutární orgán, vedl letní tábory i roční vzdělávací kurzy. Práce s dospívajícími se mi stala srdeční záležitostí a prostorem, kde se každým dnem s nadšením učím něco nového. 

Manere in montibus. Často se vracím "domů" do hor, nejraději na toulky pohořími Rumunska. Toulám se s mým foťákem, a to nejen po horách. Učím se tančit contemporary  a kontaktní improvizaci. Rád se starám o zahrádku, rád si vyrábím ze dřeva... Je toho hodně a věru v ničem nejsem nejlepší na světě. A jsem tak šťastný. 

Od raného dětství jsem věděla, že chci učit. Avšak v poslední době mě stále častěji napadala myšlenka, že bych chtěla učit jinak. I proto jsem moc ráda, že mohu být součástí ScioŠkoly. Roli učitele, průvodce vnímám nejen jako profesi, ale především jako poslání a dar. Od dětí se toho máme tolik co učit! Navíc můžu být stále součástí světa, kde žádný sen není natolik nemožný, aby se nemohl stát skutečností, kde dětská fantazie nezná mezí, není nutné číst mezi řádky a každý příběh má pořád ještě dobrý konec.

Pocházím z malé valašské vesnice. Vyrůstala jsem v těsném semknutí s přírodou. Láska k přírodě a zvířatům je nedílnou součástí mého já. Ze zážitků z dětství neustále čerpám i v praxi. Vždy jsem byla obklopena dětmi, ať už na dědině nebo během studií, kdy jsem byla dobrovolníkem na dětské onkologii či vedoucím turistického kroužku.

Mým předmětem je český jazyk a literatura. Kladu si za cíl učit nejen o literatuře, ale především učit literaturou samotnou. Pokud alespoň v jednom ze svých žáků vzbudím nekonečnou lásku ke knihám, potom má moje práce smysl.

Mimo svoji rodinu zbožňuji také vůni čerstvě pomleté kávy, výhledy z vysokých hor na údolí zahalená v mlze, sportem unavené tělo, severskou kinematografii a úniky z běžných dnů do knižního světa.

Hranici tolerance, trpělivosti a pokory neustále posouvají mí dva synové. Jsou zároveň největším zdrojem inspirace a touhy zlepšovat se ve všech směrech.

K učení jsem se dostala tak přirozeně, že ani nevím, kdy jsem s tím začala. Jednoho dne potřeboval kamarád poradit s angličtinou a o šest let později jsem nabytá zkušenostmi a připravená podstoupit další etapu svého života a objevovat spolu s dětmi angličtinu zábavnou a hravou formou na brněnské Scioškole.

Jsem nadšená z toho, že nebudu vázána knihami a budu moct předat dětem nejen znalost angličtiny, ale také radost ze studia cizího jazyka, který následně prakticky využijí v běžném životě.

Ráda bych vám napsala pár řádků o sobě. Je mi 21 let a v České republice žiji už 14 let. Narodila jsem se v Londýně, ale většinu dětství jsem strávila v Chelmsfordu. Můj tatínek je Angličan a maminka Češka. V naší domácnosti tudíž mluvíme převážně anglicky. Chtěla bych dětem dát možnost maximálně rozvíjet a sdílet své myšlenky, koníčky a sny v anglickém jazyce.

Jsem studentkou na Masarykově univerzitě a věnuji se práci s dětmi už 6 let. Ve svém volném čase ráda chodím do posilovny, tančím a zpívám s kamarády. Poslední 2 roky jsem měla možnost pracovat jako rodilá mluvčí v různých firmách, mezitím jsem byla taneční instruktorkou na příměstském táboře.

Můj životní koníček je hudba. Jak se nastěhuji do Brna, tak ihned využiji možností naší fakulty a přidám se do školního sboru a orchestru, kde budu hrát na violu. V létě mám nejraději hraní na kytaru u táboráku. Moc se těším, až s dětmi vyrazíme někam do přírody a budeme si moct u ohně zahrát. Doufám, že se mezi dětmi najde někdo, kdo si rád zahraje nebo zazpívá se mnou.

Jsem vděčná, že se mohu věnovat práci s dětmi na Scioškole a těším se, až se mnou děti budou sdílet lásku k tanci, pohybu a výuce cizího jazyka.

Počas strednej školy som tvorila medzinárodný festival s mladými ľuďmi s a bez postihnutia. Táto skúsenosť ma obohatila a smerovala  k túžbu pracovať s ľuďmi. Počas VŠ som študovala sociálnu pedagogiku a voľný čas, kde som sa viac venovala dramatickej výchove a jej možnostiam využitia pri práci s deťmi. Obzor mi rozšiřovali  rôzne praxe a projekty, často v spojení s kultúrnymi stereotypmi a sebarozvojom. Počas štúdia som strávila časť praxe v Angole, kde som spolupracovala s pedagógmi voľného času práve v čase po vyučovaní a neskôr v Portugalsku, kde som rovnako mala možnosť vidieť a vyskúšať rôzne podoby trávenia voľného času detí z odlišných prostredí v niekoľkých školách a inštitúciách.

V súčasnosti som nadšencom arteterapie, ukončila som 3 ročný arteterapeutický výcvik, a užívam si spontánny výtvarne tvorivý čas s deťmi. Baví ma s deťmi skúmať svet, baví ma pozorovať, ako tvoria nové veci, fantázia a kreativita, jednoduchosť bytia v prítomnom okamžiku. 

Klubový čas mi príde ako skvelá možnosť nadväzovania nových vzťahov a kamarátstiev, spoznávania sa navzájom, a zároveň nachádzania si svojho záujmu, svojho naplnenia času.

Zabývám se delší dobou tématy jako wellbeing, rozvoj autonomie a silných stránek u dětí, podpora rodičovství a učitelských kompetencí.

Pár let jsem se pohybovala v aktivistickém prostředí, kde jsem se naučila budovat komunity, zapojit se aktivně do dění kolem sebe, dělat dobro a myslet kriticky. Tyto hodnoty mi zůstaly dodnes a reflektují se jak v mé práci na školách, tak i v mé soukromé praxi.

Jiný zdroj v mém profesním životě je koučink zaměřený na řešení, díky kterému pomáhám dětem a dospělým využívat vlastní zdroje a najít spolu nová řešení.

Baví mě doprovázet, experimentovat, designovat nové zážitky, vést smysluplné rozhovory, poslouchat přírodu, a inspirativní podcasty, tančit, smát se nahlas, snídat pomalu, večeřet s lidmi, číst kvalitní dětské knížky…

Největší přínos univerzitního vzdělání je v mé osobní zkušenosti otevření očí – naleznutí chuti se vzdělávat, objevovat a poznávat. V životě jsem měl štěstí na inspirativní učitele, kteří dokázali provádět tématy atraktivní formou. Vyzkoušel jsem si rok práce v knihovně a následně v mateřské školce. V té době jsem si uvědomil naplnění příjemným pocitem, které vyplývá ze sdílení společných zážitků mezi lektory a žáky. Na Scio principech oceňuji posun obsahu učiva od sterilního k atraktivnímu, od pouhé teorie k životním postojům a kolektivním hodnotám. Mojí aprobací je dějepis, který je možné v tomto školním systému propojovat s celou škálou humanitních a přírodních oborů – a právě to dává historii onu přidanou hodnotu, která v klasických školách často chybí. Tento mezipředmětový přístup podává ucelenější obraz světa. My všichni se v něm musíme zorientovat, aby mělo naše snažení smysl.

Mezi mé zájmy patří turistika (památky i příroda), smysluplná diskuze, relax v přírodě, sledování zpravodajství a sportovních událostí. Mám velmi kladný vztah k zvířatům, s oblibou sportovně rybařím. Snažím se sbírat historické mince a bankovky a mou velkou láskou je rocková a metalová hudba.

Celý život se učím, celý život se posunuji někam dál a to mě na životě baví. Hledat sebe sama, proměňovat se a růst. Každá etapa v životě mě formovala do dnešní podoby. Od práce v chráněném bydlení pro lidi s postižením, přes 9 let ve státním školství, po různá lektorování nebo tvorbu metodických materiálů pro Lipku, Adru nebo Ekologické volnočasové centrum Švýcárna v Moravském krasu. Je mi ctí být průvodcem a oporou dětem i přátelům na cestě životem a v etapách, se kterými už sama mám nějaké zkušenosti. Stejně tak se ráda učím od ostatních, ať už z jejich zkušeností nebo jiného pohledu na svět.

Důležitý je pro mě respekt a pokora. Obrovskou zkušeností pro mě byl právě dvouměsíční pobyt s Hnutím Brontosaurus v Ladakhu v Malém Tibetu v Indii, kam jsem si jela vyzkoušet výuku dětí v podhůří Himalájí. Také jsem měla to štěstí, že jsem se v Ladakhu mohla setkat s Dalajlámou. Teprve postupem času chápu jeho myšlenky srdcem a rozvíjím u sebe soucit a vnitřní mír. Často mě nutí se zastavit a dívat se svět z jiné perspektivy i můj neposedný a zvídavý syn.

Studium biologie, geologie a geografie na Masarykově univerzitě mi dalo dobré povědomí o souvislostech a zákonitostech v přírodě. Nadšeně se vzdělávám dál, baví mě bylinky, hmyz, minerály, přírodní zákonitosti, ochrana přírody i neuchopitelné věci mezi nebem a Zemí. Když přírodu zrovna nezkoumám, tak v ní odpočívám na kole, na skalách, na bruslích nebo pod stanem.

S radostí budu dětem ve Scio škole, aktuálně ve II. trojročí, průvodcem ve zkoumání přírodních věd.

Práce s dětmi mě baví snad od vždycky - stejně jako pomáhání ostatním. Od střední školy jsem se účastnila pořádání akcí pro děti v dětském centru, dětském domově nebo MŠ. V podstatě už od té doby trávím většinu svého volného času právě s dětmi. Mimo jiné mě baví také sportovní a kreat ivní aktivity, které ráda s malými zájemci sdílím.

Vystudovala jsem Sociální pedagogiku a poradenství v bakalářském studiu, kde pokračuji i nadále. Během studia jsem si vyzkoušela například práci s dětmi v zábavném parku, dětské skupině, i práci s dětmi se speciálně vzdělávacími potřebami. Během těchto zkušeností jsem se seznámila s různými přístupy k výchově i vzdělávání těch nejmenších. Často jsem se setkávala s pocitem nesouladu a nepochopení ostatních kolegů, kteří měli mnohdy odlišné názory na to, jak s dětmi komunikovat. V tom mě však přilákala možnost být součástí brněnské ScioŠkoly, kde je mi vše bližší. Ve ScioŠkole trávím čas s dětmi v klubu. Účastním se také „zájmovek“, které jsou dětem nabídnuty třikrát týdně. Společně s dalšími průvodci se snažíme vytvořit dětem zajímavý a všestranný program, který stejně jako celý společně strávený čas, baví děti i nás.

Přistupovak ke všemu s otevřenou myslí, být laskavá k ostatním a vždy být oporou pro kohokoliv. Takto vidím sebe sama a snažím se být člověkem, který je upřímný, hledá kreativní řešení a nebojí se zkoušet nové věci.

Dobrý vztah k dětem jsem měla vždy. Už na střední škole jsem pracovala jako dobrovolník na letních příměstských táborech. A postupem času jsem se dostala k výuce na lyžích a funguji v zimě jako lyžařská instruktorka převážně pro děti. Zjistila jsem, že ačkoliv učím já děti jak lyžovat, tak sama se učím o dost více. Při studiu sociální pedagogiky jsem půl roku strávila ve Finsku na Erasmu+ a poznávala tamní vzdělávací systém. Tato zkušenost mi pomohla se podívat na svět trochu jinýma očima a uvědomit si co je ve vzdělávání opravdu důležité. A jaké podoby škola a práce s dětmi může mít.

Ve Scio škole působím jako asistent pedagoga v I. trojročí. Cesta mě zavedla do školy v listopadu roku 2019 a od té doby se stále společně s dětmi učím něčemu novému. 

Během svého bakalářského studia sociální pedagogiky jsem prošla několika praxemi, které se věnovaly mateřským školám, poradenským zařízením či azylovým domům. Větší touha pracovat přímo s dětmi přišla po mém návratu z Ameriky, kde jsem se věnovala dětem a dospívajícím s různým druhem postižení. Při práci s dětmi se snažím budovat vzájemný respekt a radost  z odvedené práce. Mezi mé hodnoty patří upřímnost, otevřenost a laskavost. Být s dětmi pro mě znamená přísun energie a kreativity, a proto mě těší být součástí právě Scio školy. 

Ve Scioškole mne můžete nalézt v I. trojročí, a to jako asistenta pedagoga. 

Můj přístup k dětem a učení se formoval již od mého vlastního dětství, které jsem strávila na malotřídce uprostřed skal. Předělem pak byl nástup do městské školy, díky které jsem zjistila, že takto (se) učit a vychovávat v budoucnu nechci. O pár let později jsem zahájila studium psychologie, kde se tento názor ještě prohloubil. Nejspíš právě proto jsme si tak se Scioškolou sedli - připomínala mi přístup na mé milované vesnické škole a souzněla s mými principy.

Zkušenosti s dětmi jsem sbírala již od časného mládí, kdy jsem se jako členka pěveckého sboru přirozeně starala o mladší zpěváčky. Od základní školy přes gymnázium jsem doučovala své spolužáky, což vyvrcholilo výukou celoročního přípravného kurzu psychologie. Během studia na vysoké škole jsem také vedla neurokognitivní tréninky pro klienty s různým hendikepem. Díky této zkušenosti jsem získala potřebnou trpělivost a pochopení.

Obecně se často popisuji jako “milovník vědění”, což mě neustále žene dopředu. Tuto touhu po “vědění a poznávání” světa kolem nás se snažím předávat i dětem ve Scioškole.

Po studiích výtvarného umění mi byla nabídnuta práce ve Středisku volného času v Lužánkách na výtvarném oboru. Obávala jsem se to přijmout, protože jsem si říkala, že já přece nemám děti co “učit”. Pro mě úplně nečekaně se ukázalo, že to funguje a dělá to radost dětem i mě. To mi dodalo sebevědomí v práci s dětmi a příležitostně jsem v tomto pokračovala až do narození syna.

Jako umělec jsem se realizovala v kultuře, poslední roky v NDB jako osvětlovačka. Bylo mi jasné, že u divadla nezůstanu napořád a doplnila jsem si vzdělání na DAMU v kurzu kreativní pedagogiky. Po mateřské moje cesta vedla přirozeně do školství.

Myslím, že v této práci je mojí předností hlavně empatie. Dokáži vycítit jak se které dítě v situaci cítí, co prožívá, co potřebuje. Beru děti jako parťáky, ráda se s nimi podělím o zážitky ze svého života. Jsem šťastná, když si můžeme  povykládat o běžných věcech a jen tak být.