Z pětiletého vedení nadačního fondu vím, jak málo  stačí změnit v mysli lidí, aby se hodně věcí změnilo v realitě. Ukazuje se, že i ostatní zkušenosti například s realizací mezinárodních projektů pro děti či mé sociologické vzdělání, pomáhají k tomu, aby všichni, kteří školu dělají školou - tedy děti, jejich rodiče a průvodci chtěli jít stejnou cestou ke společnému cíli. Snažím se, abychom společně budovali místo, kde věci fungují, děti a jejich průvodci se na sebe těší a rodiče jim pomáhají. Raduji se z chvil, v nichž se mohu spolu s dětmi věnovat společenskovědním tématům, historii, výchově k občanství, ale třeba i matematice podle Hejného.

Vystudovala jsem speciální pedagogiku, což mi pomáhá nahlížet na svět dětí z jiného pohledu a mohu jim tak pomoci překonávat případné překážky.  S každým dítětem je vhodné pracovat jiným způsobem, dle jeho dovedností a schopností. Snažím se tedy vytvářet bezpečné prostředí plné důvěry, ve kterém se dětem nejlépe pracuje a naplňují tak svůj potenciál. Tato práce mě baví díky své rozmanitosti a potřebě zapojení vlastní kreativity. 

Mám chuť se nadále vzdělávat a pracovat na sobě. Vím, že právě scio škola sebevzdělávání podporuje a umožňuje společně růst celému týmu školy i jejím žákům. 

Zkušenosti s dětmi mám z volnočasových kroužků během školního roku a letních příměstských táborů, které vedu již několik let. 

Kromě práce s dětmi ráda tvořím a sportuji. Svůj volný čas trávím se svou rodinou, v přírodě nebo čtením. Také poslouchám hudbu a hraji na klávesy. Do naší domácnosti patří i dva psi, kocour a osmák degu.

Ráda bych byla pro žáky Scio školy „parťákem do pohody i nepohody“. Věřím, že každá překážka se dá překonat, když chceš a máš kolem sebe lidi, které můžeš požádat o pomoc. Také věřím, že radost je o to větší, když se o ni mohu s někým podělit. Pro rodiče žáků bych ráda vytvořila bezpečný prostor pro sdílení a spolupráci v zájmu dětí. 

Pro kolegy bych ráda byla „jejich člověkem“, za kterým budou moci přijít a společně hledat další možnosti a pohledy.

Jako školní psycholožce mi velmi záleží na tom, jak se žáci ve škole cítí. Spokojenost žáka ve škole mu koneckonců umožňuje lépe se soustředit na práci, být úspěšnější a tím pádem spokojenější.

Těším se na vzájemné obohacování. A co mohu nabídnout? Otevřené dveře do mé pracovny, otevřenou mysl i srdce.

Mám ráda přírodu, pěší turistiku, cyklistiku, rybaření, houbaření, běžkování, lyžování. Můj ideální víkend trávím v „obytce“ na cestách se svojí rodinou, večer potom posezením u ohně.

Těším se na případné společné setkání.

Jsem nadšenec inovativních principů ve výuce, o které jsem se začala zajímat s blížícím se nástupem svých dětí do základního vzdělávání. V rámci přístupu k dětem mne momentálně nejvíce oslovuje Teorie typů psycholožky Šárky Mikové. Pomáhá mi lépe porozumět potřebám lidí okolo mě, ale i svým vlastním. Spolupráce a budování vzájemného respektu je mé velké téma. Ve vzdělávání se zajímám o aktivizační metody učení, které vytváří takové příležitosti, aby byly děti do problémů vtaženy, zajímaly se, ptaly a společně hledaly odpovědi. Přikládám velkou váhu samotnému procesu učení a tomu, aby děti uměly informace najít, rozumět jim a dávat je do souvislostí. Protože je připravujeme na budoucnost, o které ale nevíme, jak bude vypadat. Ve volném čase se snažím co nejvíce času trávit venku a žít se svou rodinou co nejekologičtěji.

Věřím, že respektující a laskavý přístup, spolu s podnětným prostředím, vede k radostnému a efektivnímu učení.

Už od dětství jsem si přála být učitelkou. Moji první žáci byli Mončičáci :) O pár let později je nahradily malé akvabelky, které se v následujících letech opakovaně staly Mistryněmi ČR. Trénování mi přineslo poznání, jak důležitá je vnitřní motivace, respektující přístup, dobré vztahy v kolektivu a v neposlední řadě i zkušenost, že je třeba pečovat i o sebe v roli učitelky/trenérky. Intenzivní zkušenosti bytí sama se sebou jsem zažila v Indii pri meditaci Vipassana. V současné době relaxuji také při běhání a procházkách se psy v lese.
Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu MU. Lektorování zdravého životního stylu v mateřských a základních školách mně umožnilo poznávat prostředí současných škol a to mě také nasměrovalo ke Scioškole jako škole, která mi je blízká svými hodnotami. Cítím se poctěna, že zde můžu být průvodkyní, a těším se na spolupráci s dětmi, rodiči a ostatními průvodci.

Studium učitelství pro 1. stupeň a speciální pedagogiky na Univerzitě Palackého mě přes státní školství dovedlo až do Scioškoly. Čas s dětmi mě naplňuje radostí, energií a neustále mě učí novým věcem. Je pro mě prioritou, aby děti neztratily přirozenou touhu vzdělávat se a objevovat. Velmi blízky je mi například koncept manželů Kopřivových Žít s respektem nebo také Nenásilná komunikace, která mi pomáhá hledat společná řešení. Přála bych si vytvořit bezpečné a respektující prostředí, ve kterém se všichni cítí dobře a každý má své místo. 

Pokud zrovna nejsem s dětmi, nejlépe se cítím na cestách s batohem na zádech a s blízkými lidmi po mém boku. Baví mě také malování, čtení, vaření, psychologie nebo posezení s kytarou a zpěvem u táboráku. 
Těším se na každé nové setkání. :-)

Jsem mladý a nadšený pedagogický pracovník, který by chtěl přinést do našeho kolektivu pohyb a naučit děti jak se správně sžít s přírodou kolem nás. 

Na ScioŠkole s menší pauzou, při které jsem se věnovala vlastnímu vzdělávání a práci v zahraničí, působím od roku 2019. Nejprve v roli asistentky, která mi umožnila postupně růst díky rozmanité spolupráci, a od roku 2023 jako průvodkyně. Nové role si vážím a i díky tomuto vím, že školní prostředí pro mě bylo a je podnětné. To stejné si přeji vytvářet pro děti.
Pomáhat dětem růst, ve věcech které je zajímají a baví. Společně objevovat, poznávat a vyrovnávat se s neúspěchy, které nás na cestě mohou potkat.
Velkou zkušeností pro mě byla právě práce v Americe, kde jsem měla  možnost pracovat s lidmi s různým druhem postižení, vést tým 20 lidí a společně vytvářet nezapomenutelné zážitky. V průběhu praxí na vysoké škole jsem měla možnost více nahlédnout do azylových domů, mateřských škol či poradenských zařízeních.
Při společném čase ve škole mě zajímá, jak se děti cítí a snažím se budovat vzájemnou důvěru, jelikož věřím, že bezpečné prostředí při vzdělávání je základem pro vše ostatní.
Když nejsem ve Scio, tak trávím čas na Vysočině, čtu, peču, zkouším nové věci a objevuji krásy nejen české přírody.

Největší přínos univerzitního vzdělání je v mé osobní zkušenosti otevření očí – naleznutí chuti se vzdělávat, objevovat a poznávat. V životě jsem měl štěstí na inspirativní učitele, kteří dokázali provádět tématy atraktivní formou. Vyzkoušel jsem si rok práce v knihovně a následně v mateřské školce. V té době jsem si uvědomil naplnění příjemným pocitem, které vyplývá ze sdílení společných zážitků mezi lektory a žáky. Na Scio principech oceňuji posun obsahu učiva od sterilního k atraktivnímu, od pouhé teorie k životním postojům a kolektivním hodnotám. Mojí aprobací je dějepis, který je možné v tomto školním systému propojovat s celou škálou humanitních a přírodních oborů – a právě to dává historii onu přidanou hodnotu, která v klasických školách často chybí. Tento mezipředmětový přístup podává ucelenější obraz světa. My všichni se v něm musíme zorientovat, aby mělo naše snažení smysl.

Mezi mé zájmy patří turistika (památky i příroda), smysluplná diskuze, relax v přírodě, sledování zpravodajství a sportovních událostí. Mám velmi kladný vztah k zvířatům, s oblibou sportovně rybařím. Snažím se sbírat historické mince a bankovky a mou velkou láskou je rocková a metalová hudba.

Do Scioškoly přicházím za změnou. Těším se na objevování nových cest, na tvořivou práci s dětmi i nové kolegy.

Mým předmětem je angličtina. Baví mě objevování nových aktivit a materiálů, je mi blízký přístup k učení, kdy jsou aktivní hlavně děti.

Kromě toho mám ráda výtvarné tvoření všeho druhu. Důležitá je pro mě také příroda, zvířata a komunikace s nimi. Poznávání planety mě zavedlo třeba na Island, do Singapuru nebo na Borneo a věřím, že cestám není konec.

Věřím v respektující komunikaci s dětmi, která není o předávání pokynů shora dolů, ale o skutečném vzájemném naslouchání.

Moc se těším na nová setkání a vzájemné učení.

Celý život mě baví objevování a učení se nových věcí. Při studiu environmentalistiky a umění jsem absolvovala stáže ve Francii, na Madagaskaru a Mauriciu. Na cestách jsem si vždy znovu uvědomila, jak je pro mne v životě důležité dělat to, co mi dává smysl. Několik let jsem strávila prací v neziskových organizacích, které se snaží zlepšit svět pro lidi i pro zvířata. Spolupracovala jsem na programu Ekoškola a podílela se na projektech za práva zvířat v Nesehnutí. Zároveň jsem vedla kroužky a příměstské tábory v SVČ Lužánky a lektorovala programy pro školy pro Ekocentrum a Lamacentrum. Vždy jsem měla na mysli, že jako lidé někdy zapomínáme, že na této planetě nejsme sami. Baví mě proto s dětmi objevovat cesty, jak zachovat svět pro příští generace.

Do školy jezdím na kole a svůj volný čas trávím nejraději mezi horskými vrcholky, pod vodní hladinou nebo se psem v lese. Mám ale ráda i deštivé a mrazivé dny pod dekou, s hrnkem horkého čaje a knížkou v ruce. Zajímá mě permakultura a v únoru už nedočkavě vysazuji první semínka.

Při práci ve ScioŠkole jsem nadšená z možnosti společně poznávat a učit se, děti jsou přitom skvělí parťáci. Miluji jejich často originální a kreativní nápady a jejich schopnost dívat se na věci ze zcela jiného úhlu pohledu. Moc ráda jim dávám svobodu a možnost přijít si na věci sami a vést je ke kritickému myšlení, vzájemnému respektu a toleranci.

Po studiích výtvarného umění mi byla nabídnuta práce ve Středisku volného času v Lužánkách na výtvarném oboru. Obávala jsem se to přijmout, protože jsem si říkala, že já přece nemám děti co “učit”. Pro mě úplně nečekaně se ukázalo, že to funguje a dělá to radost dětem i mě. To mi dodalo sebevědomí v práci s dětmi a příležitostně jsem v tomto pokračovala až do narození syna.

Jako umělec jsem se realizovala v kultuře, poslední roky v NDB jako osvětlovačka. Bylo mi jasné, že u divadla nezůstanu napořád a doplnila jsem si vzdělání na DAMU v kurzu kreativní pedagogiky. Po mateřské moje cesta vedla přirozeně do školství.

Myslím, že v této práci je mojí předností hlavně empatie. Dokáži vycítit jak se které dítě v situaci cítí, co prožívá, co potřebuje. Beru děti jako parťáky, ráda se s nimi podělím o zážitky ze svého života. Jsem šťastná, když si můžeme  povykládat o běžných věcech a jen tak být.    

Od raného dětství jsem věděla, že chci učit. Avšak v poslední době mě stále častěji napadala myšlenka, že bych chtěla učit jinak. I proto jsem moc ráda, že mohu být součástí ScioŠkoly. Roli učitele, průvodce vnímám nejen jako profesi, ale především jako poslání a dar. Od dětí se toho máme tolik co učit! Navíc můžu být stále součástí světa, kde žádný sen není natolik nemožný, aby se nemohl stát skutečností, kde dětská fantazie nezná mezí, není nutné číst mezi řádky a každý příběh má pořád ještě dobrý konec.

Pocházím z malé valašské vesnice. Vyrůstala jsem v těsném semknutí s přírodou. Láska k přírodě a zvířatům je nedílnou součástí mého já. Ze zážitků z dětství neustále čerpám i v praxi. Vždy jsem byla obklopena dětmi, ať už na dědině nebo během studií, kdy jsem byla dobrovolníkem na dětské onkologii či vedoucím turistického kroužku.

Mým předmětem je český jazyk a literatura. Kladu si za cíl učit nejen o literatuře, ale především učit literaturou samotnou. Pokud alespoň v jednom ze svých žáků vzbudím nekonečnou lásku ke knihám, potom má moje práce smysl.

Mimo svoji rodinu zbožňuji také vůni čerstvě pomleté kávy, výhledy z vysokých hor na údolí zahalená v mlze, sportem unavené tělo, severskou kinematografii a úniky z běžných dnů do knižního světa.

Hranici tolerance, trpělivosti a pokory neustále posouvají mí dva synové. Jsou zároveň největším zdrojem inspirace a touhy zlepšovat se ve všech směrech.

Vystudovala jsem překladatelství a tlumočení a nedávno jsem objevila krásy učitelství. Fascinuje mě vývoj myšlení dětí, jejich flexibilita a jiný úhel pohledu na věci. Mým cílem je podporovat děti v objevování světa a dělat věci jiným a neobvyklým způsobem. Učím jazyk hravou formou a zaměřuji se na jeho praktické využití a radost z objevování. 

Nejraději jezdím po světě a při cestování poznávám místní kuchyni, nová místa a lidi. Daleko od domova si uvědomuji důležitost cizích jazyků

Vystudovala jsem obor učitelství českého jazyka a literatury spolu s občanskou výchovou
na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Během studia jsem absolvovala několik
stáží a vystřídala pracovní pozice na alternativních i běžných základních školách. Do Scio
školy přicházím za svobodou ve vzdělávání, za respektem a dobrodružstvím.

Kromě společenskovědních a literárních témat mám blízko také k cizím jazykům. Cennou
zkušeností pro mě byla víceletá spolupráce s britskou jazykovou školou, kde jsem
působila na pedagogických i manažerských pozicích a kde jsem měla možnost pracovat s
učiteli i žáky z celého světa. Angličtinu jsem si metodicky a didakticky upevnila na
studijním pobytu ve Španělsku, odkud jsem si odvezla také lásku ke španělštině a k
odpolední siestě. V případě potřeby se domluvím také francouzsky.

Když nepobývám s žáky a kolegy ve Scio škole, věnuji se doktorskému studiu literární
vědy. Svůj volný čas trávím obvykle se svými blízkými, ráda objevuji nové kavárny,
navštěvuji malé scény brněnských divadel, plavu, tančím a čtu.

Počas strednej školy som tvorila medzinárodný festival s mladými ľuďmi s a bez postihnutia. Táto skúsenosť ma obohatila a smerovala  k túžbu pracovať s ľuďmi. Počas VŠ som študovala sociálnu pedagogiku a voľný čas, kde som sa viac venovala dramatickej výchove a jej možnostiam využitia pri práci s deťmi. Obzor mi rozšiřovali  rôzne praxe a projekty, často v spojení s kultúrnymi stereotypmi a sebarozvojom. Počas štúdia som strávila časť praxe v Angole, kde som spolupracovala s pedagógmi voľného času práve v čase po vyučovaní a neskôr v Portugalsku, kde som rovnako mala možnosť vidieť a vyskúšať rôzne podoby trávenia voľného času detí z odlišných prostredí v niekoľkých školách a inštitúciách.

V súčasnosti som nadšencom arteterapie, ukončila som 3 ročný arteterapeutický výcvik, a užívam si spontánny výtvarne tvorivý čas s deťmi. Baví ma s deťmi skúmať svet, baví ma pozorovať, ako tvoria nové veci, fantázia a kreativita, jednoduchosť bytia v prítomnom okamžiku. 

Klubový čas mi príde ako skvelá možnosť nadväzovania nových vzťahov a kamarátstiev, spoznávania sa navzájom, a zároveň nachádzania si svojho záujmu, svojho naplnenia času.

S dětmi pracuji už dlouhou dobu. Od malička chodím do skautu, kde teď působím jako vedoucí
oddílu. Zajímám se o volnočasovou pedagogiku, působila jsem jako lektor kroužků a táborů ve
středisku volného času a chvíli i jako asistent na táboře pro děti s mentálním a kombinovaným
postižením. Aktuálně jsem studentem speciální pedagogiky v Brně.
Na práci s dětmi mě nejvíce baví pozorovat, jak se dítě postupem času vyvíjí a formuje. Baví mě
s dětmi probírat aktuální témata a zajímá mě jejich pohled na současné dění ve světě. Zajímám se o
variabilitu a individualitu každého dítěte.

Studuji magisterský navazující obor učitelství přírodopisu a matematiky na pedagogické
fakultě Masarykovy univerzity. Pro studium na pedagogické fakultě jsem se rozhodla
z důvodu, že práce s dětmi mě provázela celý život a dávala mi smysl. Během studia na
vysoké škole jsem doučovala matematiku, vedla jezdecký oddíl a organizovala jezdecké
tábory pro děti.
Pro práci na Scio škole jsem se rozhodla, protože v tom vidím smysl, a to hlavně ve volnosti
výuky a rodinnému prostředí v celé škole.